OD ZAČÁTKU 

National Geographic Society (dále NGS) byla založena ve Washingtonu, D.C., 13. ledna 1888. Setkalo se tam 33 vědců, mecenášů a cestovatelů, kteří se toho dne rozhodli založit „společnost pro zvyšování znalostí o geografii.“ Asi dva týdny po první schůzce byla oficiálně založena National Geographic Society.

Prvním prezidentem byl právník a finančník Gardiner Greene Hubbard. Byl to doslova renesanční člověk. Vystudoval sice práva a také se jimi živil, ale celý život ho to táhlo ke vědě a k poznávání. Díky správným investicím do talentovaných vědců si v 60. letech 19. století nechal patentovat řadu patentů týkajících se telegrafů. Jeden z nich například umožnil, aby jedním telegrafním drátem šlo současně více zpráv – teprve tento objev udělal z telegrafu opravdu revoluční vynález. Hubbard ve této funkci vydržel až do smrti. Pak ho vystřídal jeho zeť Alexander Graham Bell. Ten jako první vymyslel podobu společnosti – založenou na časopise, který bude pomocí fotografií vyprávět příběhy z celého světa. 

Obálka úplně prvního vydání National Geographic.

První číslo National Geographic spatřilo světlo světa v říjnu 1888. První obálka byla umírněná, vypadala jako vědecká brožurka s cihlově červenou obálkou. Tehdy ji nezdobila ani fotografie, ani typický žlutý rámeček. Hlavním článkem v iniciačním vydání byla „Klasifikace geografických forem podle původu“. Už za dva roky vyrazila do světa expedice podporovaná NGS – cílem byla Hora svatého Eliáše na Aljašce.

Hubbard umírá1897 a jeho nástupcem se stává jeho zeť Alexander Graham Bell. Magazín National Geographic začíná nabírat správný směr – v roce 1899 Bell najímá 23letého Gilberta H. Grosvenora jako prvního zaměstnance (a od roku 1903 jako editora na plný úvazek). Jako editor zůstal Grosvenor National Geographic věrný celý svůj život. A to doslova. Po neuvěřitelných 51 let…

Právě on kladl důraz na fotografii a toto jeho poslání plní šéfredaktoři a spolupracovníci NGS dodnes. Díky němu se na stránkách objevily zázraky planety Země: egyptské hrobky, čínské kanály, Skalnaté hory v Kanadě, ale i hmyz, který fotili fotografové doslova za humny. Jakmile to jen bylo technicky možné, Grosvenor začal otiskávat barevné fotografie. První taková fotografie se na stránkách časopisu objevila v červenci 1914.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ EXPEDICE

Každý měsíc si časopisem listovalo víc a víc lidí. Obliba rostla, a tím i zisk, který putoval rovnou do dalších výzkumů a objevitelských expedic. A jaké z nich byly nejvýznamnější? Bezpochyby výprava Roberta Pearyho na severní pól (1909). Na expedici se vydal v červenci 1908. 6. dubna 1909 se výprava dostala na vzdálenost pouhých 9 kilometrů od pólu. Tuto vzdálenost překonal pouze na lehkých saních a se čtyřmi Eskymáky a pomocníkem Hensonem. Podle měření se dostali až na 89° 57´ severní šířky. Zde vyvěsili americkou vlajku a zanechali zprávu v krabici. Jeho prvenství zpochybnil Frederick Albert Cook, který tvrdil, že severního pólu dosáhl o rok dříve (ohlásil svůj úspěch později, neboť musel v Arktidě přezimovat). Spor nakonec ukončila dánská komise – prvenství přiznala Pearymu (později to potvrdil i americký Kongres). Důkazy však nejsou nevyvratitelné, a tak nikdo dodnes vlastně neví, jak to bylo.

Mezi další nejvýznamnější expedice jistě patří i výprava Hirama Binghama k Machu Picchu (v letech 1912 až 1915) a výprava Rocharda Byrda k jižnímu pólu (1929).

Fotograf Emory K. Kristof a mořský archeolog Robert D. Ballard s vlajkou National Geographic Society. Zdroj: Archiv NG

National Geographic sehrál i nemalou úlohu během obou světových válek. V srpnu 1914 vydal (v rámci časopisu) důležitou (aktualizovanou) mapu Balkánu a střední Evropy. Během 2. světové války poskytla NGS sbírku map, fotografií a dalších kartografických dat prezidentu Rooseveltovi a americkým ozbrojeným silám.

Ve 20. a 30. letech 20. století byli čtenáři NG svědky unikátních prvenstvích – jak v oblasti objevování, tak i v oboru fotografie. Profesionální novináři a fotografové se stávají objeviteli a působí po celé planetě. Mezi nejvýznamnější spolupracovníky patřil Maynard Owen Williams (první zahraniční korespondent; dokumentoval třeba objevení Tutanchamonovy hrobky) a Luis Marden (objevitel vraku H.M.S. Bounty).

 35milimetrová kamera a filmy Kodachrome, které začali novináři používat ve 30. letech, znamenaly pro tehdejší média revoluci – novináři mohli natáčet s malými kamerami a bez stativu. Otevírala se jim tak cesta k možnosti lépe na snímcích zachytit děj.

Syn Gilberta Grosvenora, Melville Bell Grosvenor, se stal editorem na deset let od roku 1957. Během jeho „vlády“ se barevné fotografie pravidelně objevovaly na obálce i vevniř. A vyšlo první celobarevné vydání.